Tak jsme se po delší době rozhodli, podělit se s Vámi o nové zážitky naší malé rodiny. Je zima, hnusně, ven by ani psa nevyhnal ( je pravda, ze Bondy to ráno drží co nejdýl, klidně i do devíti, jen aby nemusel ven), takže nových zažitků zas tak moc není.
Od loveckého výcviku si dáváme voraz, ovšem s tím souvisí i zhoršující se poslušnost, maximálně zopáknem nějaký ten aportek, ale potřebovala bych Bondyho zase pořádně zapřáhnout! Už aby bylo jaro!
Předminulý víkend k nám přišli na návštěvu naši známí se štěňátkem (kříženec zlatého a labradorského retrívra) a s napětím jsme všichni čekali, jak se k němu bude chovat Bondy. Ten měl z něj evidentně taky radost, byla to pro něj malá hračka, takže spokojeně řádili v kuchyni. Malej Dasty se dokonce tak rozparádil, že začal Bondymu skákat na záda a různě ho provokoval. Návštěva se trochu protáhla a nakonec u nás museli přespat. Druhý den už začal být Bondy dost otrávenej, přestal si s Dastym hrát, jen ležel a tvářil se otráveně. Vrcholem bylo, když mu Dasty počůral jeho oblíbený polštář. Odmítal si na něj poté lehnout, i když jsem ho vyčistila a uraženě a dobrovolně (což je co říct) si odešel lehnout do boudy. Myslím, že už se smiřoval s představou, že u nás ten malej vetřelec zůstane, ale toho si nakonec naložili do auta a odvezli pryč. Bondy rázem ožil, začal se ke mě lísat a ze zavrhnutého polštáře už celé odpoledne neslezl. No docela jsem ho v tu chvíli i chápala, taky nemám ráda, když se někdo snaží vetřít na moje místo, nebo mi šahá na moje věci.