Vývoj a původ byl velice bouřlivý a složitý a začíná už u kmenů osídlujících dnešní území Maďarska. Je to plemeno šlechtěné několik století a podíl na dnešní podobě tohoto plemene má asi nejvíce žlutý turecký lovecký pes (a mnoho dalších loveckých plemen , ať už to byli honiči nebo slídiči).
Vizsla se zařazuje do skupiny kontinentálních ohařů. Dá se říci ,že z těchto plemen si dnešní vizsla vzala to nejlepší ať už je to dobrý čich , klidná povaha , snadná ovladatelnost a v neposlední řadě i přítulnost. Přítulnost sice není "loveckou" vlastností , ale posuďte sami, kolik lidí si dnes pořizuje vizslu za účelem lovu? Přestože jeho kořeny sahají více jak 1000 let nazpět, bylo jeho cílevědomé šlechtění zahájeno až od konce 18.století. Podepsala se ne něm taková plemena jako anglický pointr, anglický setr, neměcký krátkosrstý ohař a v neposlední řadě i hanoverský barvář.
Je to inteligentní, přítulný pes, který se dobře cvičí, snadno si pamatuje (je však nutno častěji dovednosti opakovat), je dobrým stopařem, stavěčem i přinašečem a velice rád pracuje ve vodě. Je však velice citlivý na hrubší zacházení. Vše závisí na výchově , soustavnosti a trpělivosti majitele. Může být jak mírný až bázlivý , tak skotačivý a dovádivý, plný energie a potřeby pohybu, má velice rád děti a lidi vůbec (někdy i cizí, takže byt Vám jistě neohlídá) .
